Kung-fu a další podobné dálně-východní bojové techniky byly ovlivněny starověkým indickým bojovým uměním zvaného kalaripayattu (český přepis kalaripajattu). Původ kalaripayattu není zcela jasný. Podle některých japonských historiků bylo indické bojové umění dokonce ovlivněno i tradičních řeckým způsobem zápasu nazvaným pankration, který přinesl do Indie během svých výbojů Alexandr Veliký. Již předtím praktikovala indická válečnická kasta kšatrijů bojové umění, které se postupně vyvinulo v karapaito, jež se následně po staletích transformovalo do umění známého jako kalaripayattu.[1]
Tento názor podporuje i tradiční legenda o původu kung-fu. Podle tradice se v 6. století jiho-indický princ Bódhidharma, který ovládal karapaito, stal buddhistických mnichem a odcestoval do Číny, aby tu šířil učení později známé jako čchanový buddhismus, ze kterého se po importu do Japonska vyvinul zenový buddhismus. V Číně se usadil v klášteře Šao-lin. Bódhidharma jako buddhistický mnich bojové umění nepoužíval, když však viděl zubožený fyzický stav tamějších mnichů, naučil je bojovým technikám, aby jim pomohl zlepšit tělesnou kondici. Mniši v šaolinském klášteře Bódhidharmovy cviky dále rozvíjeli a přijímali vlivy od příchozích z celé Číny. Postupně se tak vyvinuly mnohé šaolinské styly a klášter Šao-lin se stal jejich centrem.
Kromě čchanového buddhismu se při výuce různých stylů užívají i jiné čínské filosofické, kosmologické a medicínské systémy. Jde např. o taoismus, dualitu Jin a Jang znaku tchaj-ťi, osm trigramů a 64 hexagramů Knihy proměn (I-ťing), Pětici proměn (prvků) - země, oheň, dřevo, voda a kov, Dvanáct znamení čínského zvěrokruhu, nauka o principu čchi, akupunkturních bodech a drahách.
Správně se slovo "kung-fu" (gongfu) překládá jako dovednost získaná dlouhou a namáhavou prací. Je možné jej použít v souvislosti s libovolným řemeslam nebo uměním, například s uměním aranžování květin. V samotné čínštině se pro bojová (válečná) umění používá výraz wu-šu (wushu), nebo i čchüan-fa.
Kung-fu a další podobné dálně-východní bojové techniky byly ovlivněny starověkým indickým bojovým uměním zvaného kalaripayattu (český přepis kalaripajattu). Původ kalarip..
Džódó patří mezi bojové umění u něhož se v bojí používá hůl. Hůl musí být z tvrdého dřeva 128 cm dlouhá a silná 2,6 cm. Tyto rozměry jsou specifické, podle rozměrů katany..
Ultimátní zápas je jeden z druhů bojového umění. Podle odborníků jde o velice kontaktní disciplínu bojových sportů. Poprvé ultimátní zápasy objevily na začátku 90 let, a..
Savate je bojové umění které naleznete také pod názvem La canne. V překladu Savate znamená starý onošený pantofel, ale přesto podstata je úplně jiná. Zakladatelem je Mich..
Hapkido patří do kategorie bojových sportů. Ale nejde o klasický bojový sport, spíše o umění sebeobrany. Zemí původu je Korea, kde se poprvé tento styl objevil před více ..
Kobudo je bojový sport pod jehož názvem si představíme malé bojové umění. Kobudo vzniklo na ostrově Okinawa roku 1600. Jeho technika spočívá v tom, že pochází ze starobyl..
Pencak silat je druh bojového sportu, který pochází z Indonésie. Stal se v této oblasti natolik populární až začal vyučovat na zdejších školách. A používají jej i místní ..
Schwingen patří do kategorie bojových sportů. Je to zejména starobylý oblíbený sport ve Švýcarsku. Schwingen patří k tradičním švýcarským úpolovým sportům. Původ tohoto s..